Novinky

ŠLECHTIC MEZI FOTOGRAFY – KAROL KÁLLAY

10.8. 2012

zemřel a odešla s ním jedna z posledních legend československé fotografie.

Známý britský fotograf lord Snowdon, jehož hvězda zářila v druhé půli minulého století, se stal šlechticem z vůle samotné královny. Bylo to za – zásluhy o fotografii. Ve skutečnosti však především proto, že se jako plebejec zapletl s královninou sestrou – princeznou Margaretou, s níž se pak jeho lordstvo rozvedlo, ale titul mu zůstal.

Snowdonův slovenský protějšek z té doby, Karol Kállay, se jako maďarský gróf narodil. Stalo se 26.dubna 1926 v Čadci, tedy v prvorepublikovém Československu, kde bylo od počátku jeho vzniku užívání šlechtických titulů, odlišujících ty „s modrou krví“ od obyčejných smrtelníků, úředně zakázáno. Tato lidská jinakost z něj přesto až nápadně po celý život vyzařovala.

Fotografem chtěl být odjakživa. Možná i proto, že už jako šestnáctiletý získal v celoslovenské fotosoutěži zlatou medaili. Bylo to i zásluhou skvělé výchovy jeho starších přátel z trenčínského klubu fotoamatérů (Halaša, Hajduch, Farkaš), který po první světové válce jako jeden z řady slovenských fotoklubů budoval důstojník Československé armády Jiří Jeníček, sám skvělý a nadšený fotoamatér a později i autor pozoruhodných teoretických publikací.

Moudrý Kállayův otec nemínil synovi bránit v „komedianské kariéře“, za jakou životní dráhu fotografa považoval, ale určitou podmínku přece jen měl, totiž aby nejdřív něco pořádného vystudoval. A tak Karol po skončení druhé světové války v Bratislavě absolvoval studium komerčního inženýrství a souběžně i studium práv.Působil ve stavebních podnicích v Žilině a Súčanech a ve volném čase se věnoval fotoreportáži jako spolupracovník obrázkového týdeníku Domov a svět. To jej přivádí do Prahy, kde se setkává s dvěma významnými fotografy: Karlem Hájkem, hvězdou domácí fotoreportáže, a Janem Lukasem, jehož právě vydaná kniha Země a lidé mu nejen učarovala, ale prakticky předurčila jeho další fotoreportérské směřování v duchu tzv. humanistické fotografie.

„U Lukasa som objavil aj magazíny Life, Paris Match, Illustrated London News, ale aj módne žurnály Vogue a Harper´s Bazaar. Články a názory estetika Alexandra Libermanna a umelecké vedenie Alexeja Brodovicha – to všetko bola pre mňa velká škola, protože u nás na Slovensku sme to nemali,“ vzpomíná. A tak vznikla Kállayova specifická bipolarita skvělého módního a reklamního fotografa, což ho v podstatě živilo, a současně i skvělého reportéra soustavně mapujícího soudobý životní styl lidstva, za nímž se na svých četných cestách vydával doslova po celém světě.

Díky bratislavskému měsíčníku Móda, který mu v roce 1956 jako stálému spolupracovníku umožnil opustit občanské zaměstnání a stát se fotografem na volné noze, se mu otevřela i cesta ke spolupráci s nejvýznamnějšími módními časopisy v zahraničí. Především s Jardin des Modes v Paříži a Saison či Sybille v Berlíně. Právě díky tomu se pro domácí publikum prakticky už navždy stává především úspěšným fotografem módy, který do tohoto oboru vnesl svěžest a dynamiku živé fotografie. Jinými slovy: Přestal modely fotografovat ustrnule jako věšáky na šaty. A vedle toho cestoval, vydával knihy a připravoval reportáže pro prestižní časopisy jako Geo, Stern, Spiegel, Focus, Merian, Sports International, Paris Match, Illustré, o nichž tehdejší svět za železnou oponou prakticky neměl ani tušení. Právě díky tomu se z Karola Kállaye zrodil fotoreportér, který v Československu neměl obdoby.