Grant Prahy

Grant Prahy pro budoucí generace

Když soutěž Czech Press Photo v roce 1995 začínala, vznikl nápad pojmout jednu z cen jako tvůrčí stipendium, které do té doby v oblasti fotografie žádné neexistovalo, a dát tak šanci postupnému vzniku nějakého závažného a dlouhodobého dokumentaristického projektu. Záštita pražského primátora nad soutěží a obrovské proměny, jakými polistopadová Praha v polovině 90. let procházela, vedly k návrhu založit cenu s názvem Grant Prahy, kterou by každoročně uděloval sám pražský primátor, a to na fotografické sledování proměn hlavního města. Od samého počátku se tedy v rámci soutěže uděluje jakási druhá hlavní cena. Na rozdíl od té první - titulu Fotografie roku - za práci, která teprve vznikne. Rozhoduje o ni na doporučení poroty opravdu sám primátor a porota svou kandidaturu zvažuje na základě kvalit autorských kolekcí přihlášených do soutěže. Každý z držitelů Grantu Prahy Czech Press Photo má od počátku právo svobodně si vybrat nosné téma, na němž pak v průběhu jednoho roku dokumentuje měnící se tvář města. Na konci tohoto období má za povinnost odevzdat pro Archiv hlavního města Prahy kolekci třiceti nejlepších fotografií a stejný soubor dát k dispozici pražskému magistrátu pro výstavní účely. On sám pak výsledky své práce v širším výběru prezentuje na autorské výstavě souběžně s expozicí dalšího ročníku Czech Press Photo. Grant Prahy tedy pomáhá jednak zachovat svědectví o současných proměnách města, jednak podněcuje autory, aby u pražských témat dlouhodobě setrvávali. A tak po letech trvání grantu má radnice reprezentativní soubor fotografií, který umožňuje sledovat a zhodnotit proměny Prahy z mnoha tematicky různých úhlů. Finanční částka, která dnes grant představuje, není snad moc, má-li fotograf vskutku systematicky mapovat dané téma a po roce odevzdat kolekci, pod níž se může se ctí podepsat. Přesto znamená šanci zajímavé a svobodné práce a v neposlední řadě i nespornou prestiž. Jako první v roce 1995 získal grant zkušený dokumentarista Jaroslav Kučera, který se zaměřil na sociální tématiku. O rok později to byl další přední český fotograf, Jan Ságl, který sledoval proměny pražské architektury. Další v pořadí, autor řady tematických projektů Karel Kuklík, si vytkl za cíl sledovat expanzi velkoměsta do okolní krajiny, zatímco vynikající tvůrce svědectví o současném životě, Karel Cudlín, fotografoval velké pražské stavby a čerstvý talent dokumentaristiky, Libuše Rudinská, se od portrétů Žižkovanů, kterými začala, dostala k témau tak zvaných nových Pražanů. V roce 2000 tvořila pro grant Maria Kracíková (nádraží) a o rok později Jiří Křenek (hypermarkety). Pak následovali Herbert Slavík, Štěpánka Steinová a Salim Issa, v roce 2004 převzal místo odstoupivšího Tomkiho Němce "štafetu" fotograf Jan Schejbal (snímky pražských periferií), v roce 2005 Karel Cudlín. Není pochyb o tom, že tradice těchto grantů je historickým činem pražské radnice směrovaným budoucím generacím. Především to však znamená motivaci pro fotografy. O tom alespoň svědčí zvyšující se počet obrazových kolekcí přihlašovaných do soutěže právě s ambicí Grant Prahy získat

Inspirativní Jan Kříženecký

Grant Prahy nekopíruje četná tvůrčí stipendia, která pro oblast fotografie vypisují radnice řady evropských metropolí - Paříž, Londýn, Barcelona, Berlín... Vědomě navazuje na víc jak stoletou tradici domácí, kdy architekt Jan Kříženecký, průkopník českého filmu a zapálený fotograf, ale také zaměstnanec pražského magistrátu, po víc než deset let, od r. 1902 do r. 1915, systematicky vytvářel obrazovou dokumentaci města. Na několika tisících snímcích zaznamenal tu tvář Prahy, která na přelomu století ustupovala její současné podobě. Dnes jsou tyto fotografie nedocenitelným a hlavně nezastupitelným svědectvím, jehož význam s postupujícím časem stále stoupá.